Kam až může spadnout tým Hurikánů?
Začíná říjen roku 2005 a hokejová NHL se po výluce opět začíná probouzet ke svému životu. Do sezóny vstupuje jako velký outsider také tým Caroliny. Během své existence se sice v roce 2002 probojovala do finále Stanley Cupu, poté však následovaly další dvě sezóny bez účasti v play-off. Ani během léta před povýlukovým ročníkem se Canes narozdíl od mnoha jiných neúčastnili žádného hromadného posilování. I tehdy se tedy měli pohybovat pod postupovými přičkami do vyřazovacích bojů. Jenže co se nestalo..
Jak již jistě dobře víte, Canes se stali pravděpodobně největším překvapením ligy a v sedmém finálovém zápase dosáhli na vysněný Stanley Cup. Pro Hurikány to bylo něco jako pohádka. Po dvou předvýlukových sezónách, kdy získali 61 respektive 76 bodů, jich nyní během základní části nasbírali 112 a skončili tak na druhé příčce v konferenci. Svoji životní sezónu prožil tehdy Eric Staal, který se tak defenitivně zařadil k největším hvězdám ligy. Už nebyl "pouze" tím nadějným hráčem do budoucna. Poprvé a zatím naposledy tehdy nasbíral 100 bodů, což je doposud platný rekord v historii Caroliny Hurricanes. Téměř odnikud se vynořil další hráč, který měl právě v play-off lví podíl na zisku poháru. Mladičký Cam Ward již během svých 22 let chytal v play-off jako ostřílený veterán a nakonec si vysloužil Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů.
Právě výluka oběma klíčovým mužům Hurikánů paradoxně ohromně pomohla. Staal i Ward mohli jednu sezónu plně zářit a dozrávat v AHL a s příchodem nového ročníku NHL byli již plně připraveni na nejlepší hokejovou ligu světa. Zapomenout se rozhodně při úspěchu Canes v roce 2006 nedá ani na zásluhy generálního manažera Jima Rutherforda. Před uzáverkou přestupů se mu povedlo do týmu přitáhnout zkušenou výpomoc, kupříkladu v podobě Douga Weighta, která pak mohla mladíky dostat na tu správnou cestu.
Jenže od té doby už to s velkou mírou nadsázky byly povětšinou pouze neúspěchy. Cam Ward v následující sezóně rozhodně nepotvrdil své kvality z minulého ročníku a patřil k velkým zklamáním. O 30 bodů šel dolů také Eric Staal. Vyjmenovat by se rozhodně dalo více nenaplněných očekávání od jednotlivců, tyto příklady však svůj příklad splní, když si uvědomíte, že Carolina nebyla ani schopna prokousat se do play-off. Přestože na tým chodily největší průmerné návštěvy v historii, hráčům to k lepším výkonům nepomohlo. I přes tento neúspěch dostal jak generální manažer Jim Rutherford tak i trenér Peter Laviolette další šanci.
Naložili s ní prachmizerně. Carolina sice posléze v sezóně získala o čtyři body více (92), po 11. místě v roce 2007 jim však ani deváté místo nezaručilo místo v play-off. Jako zázrakem se pak Hurikání zvedli v roce 2009, kdy opět hodně překvapivě dokráčeli až do finále konference. Tam je sice po čtyřech duelech vyprovodil pozdější vítěz z Pittsburghu, konečně však měli fanoušci v městě Raleigh důvod k hokejové radosti. Zajímavé je, že právě v průběhu této sezóně nahradil Petera Lavioletta bývalý kouč Canes, který je mimochodem dovedl do onoho zmiňovaného finále, Paul Maurice. Ten se držel u kormidla až do letošního listopadu.
Historie se totiž opakovala a po jednom roce se slušnými výsledky přišly další dva neúspěšné, opět bez vyřazovacích bojů. Trpělivost vlastníka klubu Petera Karmanose musí být opravdu hodně velká, když si uvědomíte, že Rutherford to dopodus neodnesl vyhazovem. Je sice pravda, že mezi svými vrstevníky je respektovaným mužem a patří také k těm oblíbenějším. Jenže tým jakoby poslední roky zcela postrádal směr, kterým by se měl ubírat a poté se to zákonitě projevuje také na výsledcích. Rutherford jakoby se občas bál provést velký zásah do týmu a zdá se, že stále spoléhá na stejné hráče. Vlastně ne pouze na hráče.
Od svého vzniku totiž Canes nevedl jako trenér nikdo jiný než Paul Maurice nebo Peter Laviolette. To se změnilo až letos, kdy tým po neuspokojivých výsledcích přebral Kirk Muller. V Carolině "vládnou" stále stejní hráči Eric Staal a Cam Ward. Na tom by nebylo nic špatného, kromě nich toho však na soupisce týmu už mnoho zajímavého nenajdeme. To se sice rozhodně nedá říci o vítězi Calder Trophy Jeffu Skinnerovi, ale tak málo hráčů prostě kvalitní soupisku dohromady nedá. Důvodem, proč Jim Rutherford doposud nebyl své funkce zbaven, může být i fakt, že je částečným vlastníkem. Pro sportovní úspěch klubu by však bylo dobré, aby se podobně jako Kevin Lowe nebo dříve Don Waddell dosadil do jiné funkce.
Samotná výměna trenéra totiž celý problém nevyřeší. Hurikáni se několik posledních let brodí ve stále stejné břečce a potřeba bude pravděpodobně dost razantní zásah do týmu. Dost tomu napovídá i letošní situace, kdy se Canes po 35 odehraných zápasech nacházejí s 28 získanými body na poslední příčce v konferenci. Na druhou stranu je pravda, že náhrada na post generálního manažera by se nesháněla vůbec lehce. Pokud by k něčemu takovému došlo, tak nejspíše až po skončení sezóny. Samotný Rutherford podle zpráv z Raleighu znamená pro klub a jeho existenci na jihovýchodě USA opravdu hodně, a tak jeho úplný odchod rozhodně nečekejte. Jedna věc se však zdá být více než pravděpodobná. Po opakujících se periodách dvou nepovedených ročníků a jednoho úspěšného, se tentokrát Canes na další nezapomenutelný ročník načekají delší dobu.
Oficiálně pro nhlpro.cz - Martin Havlíček