Jussi Jokinen: Z nechtěného hráče oporou Hurikánů
I přesto, že Carolina ani letos podruhé za sebou nepostoupila do play-off, dalo by se na její sezóně určitě najít i hodně plusů. Kromě nováčka Jeffa Skinnera ani letos při své třetí sezóně za Canes nezklamal Jussi Jokinen. Jeho cesta do tohoto týmu však přitom byla velice složitá.
S Jokinenem se do NHL nikdy příliš nepočítalo. Narozdíl od svého jmenovce Olliho nebyl Jussi vybrán v prvním kole draftu, ale až v tom šestém v roce 2001 (na celkové 192. pozici). Jeho práva si tím zajistil Dallas. Jokinen se v týmu Karpät Oulu v nejvyšší finské lize postupně neustále zlepšoval a v sezóně 2004/05 mu odměnou bylo dokonce jeho premiérové seniorské mistrovství světa. Před následující sezónou mu pak Stars nabídli nováčkovskou smlouvu, která mu zajišťovala působení v zámoří.
Jokinen ve své první sezóně nejenže nezklamal, ale dokonce se okamžitě zařadil k ofenzivním zbraním Hvězd. V 81utkáních nasbíral 55 bodů za 17 branek a 38 asistencí a udivoval především svojí šikovností.
A právě ta ho zviditelnila ještě více. Díky svým dovednostem s hokejkou se Jokinen v témže ročníku stal suverénně nejlepším hráčem při samostatných nájezdech. Proměnil jich hned deset ze 13 a zajistil tak svému týmu další cenné body. Za shlédnutí určitě stojí i jeho "forsbergovská finta".
V následujících letech však jeho produktivita začínala klesat. Ze 48 bodů v následující sezóně se stalo 42 bodových zápisů rozdělených už mezi Stars a Tampu Bay. Jokinen se totiž při uzávěrce přestupů musel spolu s Mikem Smithem pakovat do Tampy Bay za hvězdného Brada Richardse. Kromě toho, že už Jussi nabyl ani zdaleka tolik vidět, přišlo další negativum. Jeho trestná střílení už nebyla ani zdaleka tak úspěšná jako v prvním roce a začaly mu naskakovat také mínusové body v hodnocení +/-.
Zatím nejhorší období v NHL prožil Jokinen v sezóně 2008/09, kdy v prvních 46 utkáních získal pouhých 16 bodů a pod koučem Rickem Tocchetem, jenž měl v oblibě tvrdé hráče, nedostával ani zdaleka tolik prostoru. Situace došla tak daleko, že byl tento finský útočník posléze umístěn na waiver list, z něhož si ho však nikdo nevybral. Opět až před uzávěrkou přestupů ho získala Carolina za několik nepotřebných hráčů a nízký výběr v draftu. Jokinen se v základní části neuvěřitelně střelecky potrápil. Během 71 duelů vstřelil pouze sedm gólů a až v play-off ukázal své umění. Svými sedmi brankami a čtyřmi asistencemi pomohl Canes k účasti ve finále Východní konference a hlavně díky jeho výkonům ve vyřazovací části mu byla nabídnuta nová dvouletá smlouva.
Jeho start do loňského ročníku byl opět trochu pomalejší, kolem poloviny prosince se však rozpomněl na výkony z minulých let a na přelomu ledna, února a na začátku března byl téměř k nezastavení. Během tohoto období ve 20 zápasech vstřelil 15 gólů a získal dalších 13 asistencí. Jen těžko uvěřit, že se k němu nedostala pozvánka na olympijské hry ve Vancouveru, kde finský celek vybojoval bronzové medaile. Sezónu dokončil s osobním maximem 65 bodů (30+35) a jako útěcha mohla posloužit alespoň jeho účast na mistrovství světa.
Také letos nepůsobil vůbec špatným dojmem. Jeho střelecká produktivita však přece jen znatelně ochabla. Jokinenovi navíc mírně zkazilo sezónu také zranění, kvůli němuž odehrál pouze 70 utkání. Během nich získal o 13 bodů méně a možná právě jeho chybějící góly způsobily, že Hurikánům o dva body unikl postup do play-off. Jeho další setrvání v týmu navíc není vůbec jisté, neboť mu 1. července končí smlouva a vybírat si bude moci z nabídek ostatních 29 klubů. Ať už setrvá v Carolině nebo odejde do jiného celku, může jen doufat, že jeho výkony nepůjdou opět sestupnou tendencí.
Oficiálně pro nhlpro.cz - Martin Havlíček